Půlmaraton. Navíc terénní. Je obvyklé, že si běžci najdou své tempíčko tak, aby dokázali přežít celých 21 kilometrů. A poslední zbytky sil využijí na zrychlení v cílové rovince tak, aby se pokusili z výsledného času ukousnout i poslední vteřiny. Ne tak Tomáš Maceček.
Pro Tomáše Macečka byla tato účast na Mizuno Hruboskalském půlmaratonu sice závodním startem, ale po MČR ve skyrace na Ještědu 2 týdny zpátky šlo spíše o takový tréninkový test. „Běželi jsme s mladým spolu zhruba do půlky, pak jsem se oddělil a doběhl si do cíle“, komentoval v cíli svůj výkon Tomáš Maceček (jak snadné, že?), který zastavil časomíru na čase 1 hodina 24 minut a 9 sekund.
„Já jsem celou dobu samozřejmě věděl, že běží na hranici traťového rekordu,“ hodnotí zpětně doběh Tomáše Macečka spíkr závodu Marek Vobr. „Vlastně to chápu, přijel si spíše užít s celou rodinou a oslava na cílové rovince ho již o vítězství připravit nemohla. Ale i někde ve mě cítím takové to sportovní šimrání, že tím tu půlminutu k vyrovnání nebo překonání rekordu určitě ztratil :-)“
Nám to ale vlastně nakonec přijde velice sympatické. Každý si může vybrat, pro co běhá. A Tomáš nám ukázal, že výsledný čas je jen číslo, ale tento zážitek mu už nikdo nevezme. Tak co, necháte se jím inspirovat? Ať už v tréninku nebo závodě?
