Jsou příběhy, které stojí za to, abychom je poslali do světa formou článků nebo rozhovorů. A pak jsou rozhovory, které jsou tak silné, že by v nich naše otázky spíše jen překážely, Toto je ten druhý. Je naprosto jisté, že jen málokdo zažil tolik highlightů ale i pádů. Tak jsme mu dali slovo. Tomáš Novotný a jeho triatlonová pouť.
Pro pořádání triatlonu primárně potřebujete vodu. Hezkou vodu s možností bezpečného startu a výlezu. Ostatní jsou už jen vhodné silnice okolo a trať pro běžeckou část. Kdysi býval v Doksech triatlon. Doksyman. Tehdejší pořadatelé to však vzdali a se závodem to vypadalo bledě. Prej, proč to neuděláš Ty? To jsou vždycky zákeřný otázky, na který já prostě neumím říkat ne. Tehdy jsem působil v CTP, přišel jsem za majitelem Remonem Vosem, jestli by to nepodpořil. Remon se pro triatlon taky nadchnul a pro CTP se to tehdy stalo takovým otevřeným teambuildingem. Byla to hrozná partyzánština. Závod vrcholil a my pár metrů před vedoucím závodníkem Petrem Vabrouškem ještě klackem do země značili trať. Dnes už jsme schopni za sebou zanechat dobře zorganizovaný event, který osloví kohokoli od elilťáků, před firemní štafety, sportovní nadšence až po dětské účastníky pod patronací filantropa Tomáše Slavaty.
Kromě pár vlastních ironmanských zářezů mám ale za sebou i několik vodičských zkušeností. Vzniklo to úplně neplánovaně. Byl jsem jednou na Jizerské 50 a těsně před startem hlásili, jestli tam není někdo, kdo by udělal vodiče Márovi Moflárovi. Nevidoucímu sportovci. Respektive na jedno oko vidí zbytkově, na druhé vůbec. Říkal jsem si, hele jestli si to mám oběhnout nebo oběhnout a ještě pomoct někomu, kdo neměl tolik štěstí… Být vodičem není vůbec sranda. Člověk se musí starat o výkon svůj, svého svěřence, předvídat, fakticky je to o neustálé komunikaci a to vše mezi ostatními během závodu. Logistika v praxi. A on coby reprezentační paracyklista nasadil tempíčko. Pořádný. Do kopce jsem mu nestačil, z kopce jsme se několikrát rozsekali. Mára se s tím vůbec nemaže, je zvyklej trpět. A bojovat. Od té doby máme za sebou Beskydskou sedmičku, několik triatlonů, dva dlouhé Ironmany. Pro mě osobně je Ironman jako synonymum pro sportovní výzvu a vlastně i způsob života. A dlouho mě provázel. Dodnes to miluju. Dokonce do té fáze, že jsem si nechal pověstné M vytetovat na lýtko. Zezadu. Aby to týpci, který předjedu nebo předběhnu, dobře viděli.
Klasická cesta, běžná, jako každá druhá. Jedu na motorce, zatáčka, protijedoucí auto, svodidla. Zavinil jsem si to sám. Několik měsíců jsem byl v umělém spánku. Probudil jsem se bez nohy pod kolenem. Jeden by řekl, že to je zásah shůry a nejen díky svým omezením se člověk musí uklidnit.
Občas dostanu otázku, jestli bych ve svém životě něco změnil, kdybych měl možnost. Nevím, jestli je něco jako osud. Ale věřím, že každý umíme hodně věcí ovlivnit. Tím, jak něčemu ne/jdeme naproti. Jestli bych dnes něco chtěl změnit?
Vidět do té zatáčky.
Doba před a po. Člověk si nemůže pomoct. Je to jiný. Ale kromě lidí i hromada věcí pomáhá. Černý humor určitě pomáhá. Ten nejčernější. Vždycky jsem byl soutěživej, pracovitej, ambiciózní. Tak teď jsem ještě víc.
Rutina podrží. Rituály, pravidelnost, práce na věcech. Je možný, že si teď ještě o to víc snažím dokazovat v práci a urvat výsledek. Někdy si člověk neporučí. I pořádání DoksyRace je jedním z projevů. Mohl bych se na to vykašlat, sobě a své rodině jsem už způsobil dost problémů. Ale uvědomili jsme si, že stále má svůj význam, když někomu závodem přineseme skvělý zážitek nebo přípravou na něj zkvalitníme život. I když se už bavíme rozsahem o velké akci, stále to vzniká jako rodinná akce s partou přátel a podporovatelů. Vždycky, každý ročník si říkám, že tohle už nikdy, ale po závodě míváme večírek a zas a opět si uvědomím, že i tahle akce je jedním z důvodů, proč vstávat z postele a proč žít. A proč přijímat další výzvy. Vždyť nakonec i to M na lýtku mi zůstalo. Na správné noze a já ho můžu týpkům dále ukazovat.
Tomáš Novotný
CEO společnosti GRIDARCH a.s.
- Mnoho let významným hráčem na poli průmyslového developmentu
- Zakladatel a pořadatel triatlonového závodu DoksyRace
Článek byl publikován v rámci prvního čísla tištěného magazínu RUNaréna. Pro jeho aktuálnost, a také pro inspiraci dalším, kteří se nebojí vystoupit z řady, jsme se ho rozhodli takto zpětně nasadit i do onlinu.
ARCHÍV DÍLŮ