XIAOMI POP RUN Prague je česká verze běžeckého eventu, která se uskutečnila již v mnoha zemích světa. 1300 běžců si letos poprvé mohlo užít běžecké akce na 5 a 10 kilometrů v duchu claimu pohyb, technologie a společný zážitek i v Praze. Nejen že se s reportáží setkáte i v osmém díle RUNarény na kanálech NOVA Sport, chtěli jsme se podívat na tuto akci ještě z jiného úhlu pohledu. Pohledem fotografky Markéty Navrátilové, přesněji skrze objektiv Xiaomi 17 T Pro v jejích rukách. Pro pořádek, kdyby si někdo nebyl jistý, 25x krát dvorní fotografka Tour de France, hodnotitel Czech press photo a dnes tvůrce jen těch nejpoutavějších portrétů. Dali jsme jí slovo.
Focení pro mě vždycky byla, je a bude hra. Foťák vnímám jako kladivo. Není důležité, co mám v ruce, ale jak s tím umím máchnout. Když jsem šla fotit sportovní akci mobilem, byla jsem hlavně zvědavá, co se bude dít. Ne ani tak s mými fotkami, jako spíš s tím, jak se ten telefon v různých situacích zachová. Vnímám, že tam uvnitř bydlí nějaká AI, která mi asi pomáhá. A bylo pro mě vlastně docela zábavné sledovat, kde mi pomůže a kde už ne.
Protože jednu věc za mě pořád nevyřeší. Kompozici. Může mi pomoct s technickým zpracováním obrazu, může si poradit se světlem, ostřením nebo dalšími věcmi, ale to, co do hledáčku pustím, je pořád na mně. Kde budu stát, co nechám v záběru, co z něj naopak vyhodím a hlavně proč ten obrázek vůbec dělám. A právě to je podle mě oblast, kde bude i v budoucnu role fotografa nenahraditelná.
Největší změnou pro mě ale nebyla technika. Byla to samotná práce s mobilem. Jsem zvyklá na fotoaparát, takže najednou řešíte úplně jinou logistiku. Jak je vidět na displej, jak s ním pracovat, jak trefit správné místo prstem, jak se vypořádat s jemnou dotykovou motorikou. Jsou to drobnosti, které při focení klasickým fotoaparátem vůbec neřeším, a najednou jsem je řešit musela.
Na druhou stranu má mobil jednu obrovskou výhodu. Je lehký. Normálně s sebou často tahám dva foťáky a spoustu dalšího vybavení. Najednou jsem měla v ruce něco, co skoro nevnímáte. A nebyla to jen otázka pohodlí. Zjistila jsem, že s mobilem jsem při focení mnohem intimnější a decentnější. S klasickým foťákem jste fotograf. Je to vidět. Lidé vás vnímají, vědí, že fotíte. Mobil je v tomhle mnohem nenápadnější. Můžete být mnohem blíž situaci, aniž byste ji tolik ovlivňovali. A tím vzniká úplně jiný typ fotografie.
Najednou nefotíte jen sportovce v akci. Můžete zachytit momenty mezi tím. Situace, které by se před velkým fotoaparátem možná vůbec nestaly nebo byste je nezachytili tak přirozeně. A vlastně mě to celé bavilo.
Už mnohokrát zaznělo, že nejlepší foťák je ten, který máte ve všech momentech u sebe. Dřív to byla trochu fráze. Po téhle zkušenosti mi dává mnohem větší smysl. Samozřejmě, foťák bude technologicky vždycky lepší. Bude mít větší možnosti, lepší optiku, větší kontrolu nad obrazem. Nevidím důvod, proč by se to mělo změnit. Jenže možná už to v některých situacích není to nejdůležitější. Mobil může být zajímavá alternativa právě tam, kde už technika není hlavním limitem. Když máte zařízení, které dokáže obraz dostatečně dobře zpracovat, začíná být mnohem důležitější to, co s ním dokážete udělat vy. Jaký příběh vidíte. Kde ho najdete. Kdy zmáčknete spoušť. A to mě na tom baví nejvíc. Možná se focení opravdu posouvá do chvíle, kdy už nebude rozhodovat především to, jaký máte foťák, ale jak šikovný fotograf je.
ARCHÍV DÍLŮ