Je možné, že další rozhovor s Martinou Sáblíkovou coby vrcholovou sportovkyní už nestihneme. Napadlo nás, jestli ten nejzajímavější rozhovor nakonec ale neuděláme stejně až po skončení sezóny. Kdy to bude víc Martina, než česká reprezentantka. Každopádně možnost rozhovoru s několikanásobnou olympioničkou, a to jak z her zimních, tak letních, se prostě neodmítá.
S Martinou jsme se potkali během plnění jejích reprezentačních povinností na akci NN životní pojišťovny. Hned první otázka, která musela zaznít, tím spíše, že se zrovna odvrátil její PR manažer, který ji hlídal jak sup byla, jak zareaguje, když se dozví, že musí jet na takovouto partnerskou akci? „Čím blíže jsem konci kariéry, tím více se na tyto akce těším. Bude to vypadat jako klišé, ale až teď si uvědomuju, že prostor, který mi doposud zabírala koncentrace na přípravu a na závody, můžu teď věnovat i nadšeným amatérským sportovcům. Uvědomuju si, jak ke mě vzhlíží a jak vlastně hodně záleží i na jediné větě, kterou jim mám možnost předat,“ říká Martina Sáblíková.
Poté, co jsme Martinu vypustili zpět do éteru, vrhli se na ní fanoušci všech možných velikostí a věků. Nejvíc frčí autogramy na podpisové kartičky, ale: „Velice si cením těch, kteří se umí přede mě postavit a říct mi něco z vlastního života, nějaké přání nebo otázku. Uvědomuju si, že mě znají z obrazovek, ale hrozně ráda jim ukážu, že jsem normální holka, stejně jako kdokoli z nich. Většinou je zajímá, jak jsem se k rychlobruslení dostala. Často mi řeknou, že jim svými výkony dodávám inspiraci nebo se zajímají o to, co jsem dělala, když se mi nedařilo. Pak si uvědomím, jak moc zavazující bylo to, že jsem měla a mám možnost sportovat,“ řekla Martina a dodává: „Hrozně ráda jim odpovídám, že každý trénink, zdolání každé překážky, nás všechny vždycky posune dál.“
Jak na první závod? „Běžte do toho po hlavě. To je nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout. Ale taky nezapomeňte, že vždycky jsou těžké závody, které teprve přijdou…“
Martina Sáblíková
„Před závody jsem hroznej nervák. Večer si představuju, co bude druhý den, a jak to bude celé probíhat. Ráno pár rituálů, jako si nejdřív zavázat pravou brusli, pak až levou. Taky si opakuji svá slova, která mě na závod připraví. Je to ale těžká rutina. Vrcholový sport mi hodně dal. Dal mi disciplínu, dal mi i přátele. Ale zároveň je vrcholový sport hodně tvrdý a uvědomuju si, že ho musím teď opustit.“
Taky vás napadla otázka, co teda bude Martina dělat po ukončení kariéry? „Těším se na dobu, kdy se sport v mém životě posune do role zábavy a relaxu. Sportu, v němž není za každou cenu nějaký čas nebo cíl. Určitě se budu věnovat běhu i kolu. U cyklistiky je problém, že v provozu nemůže člověk úplně vypustit. Když potřebuju relaxovat, jdu běhat. Běh mě osvobozuje. Neposlouchám žádnou hudbu, potřebuju slyšet svůj dech a mít svůj klid. Jen tak si pročistím hlavu. A taky nemám ráda vedro, nejlepší je, když je pod mrakem a klidně ať lehce prší.“
ARCHÍV DÍLŮ