OCR LEV si za několik let vybudoval pověst závodu, který sází na autentickou atmosféru, originální překážky a úzké propojení s vojenským prostředím. Jak ale přiznává ředitel závodu Jiří Chalupský, army kulisy byly zpočátku spíš dílem náhody než promyšleného marketingu. V rozhovoru vysvětluje, proč nechce ze Lva udělat masovou franšízu, jak vznikají vlastní překážky i kam chce celý koncept posunout v dalších letech.
Závodní koncept OCR LEV již každoročně oslovuje sportovce v řádech tisíců. Dalo by se čekat, že takovéto akce bývají často pragocentrické. Proč Jindřichův Hradec a Prostějov? Protože vojenské posádky?
Právě že ne. V Jindřichově Hradci jsme chtěli udělat první ročník OCR závodu jako studenti místní Fakulty managementu, VŠE. Že se koncept nakonec spojí s army atmosférou, bylo spíš náhodou. Dostali jsme od města doporučení, ať zajdeme s otázkou na místo konání akce za místním 44. lmopr. A právě spolupráce s vojáky, kdy je zázemí akce na vojenském cvičišti, některé překážky jsou tvořené vojenskými prvky a dozorem na jednotlivých stanovištích jsou vojáci, to vše vzniklo až za pochodu. A k 601. skupiny speciálních sil jsme se dostali až následně.
Je army atmosféra primárně marketingovým přístupem?
Aktuálně proběhl tréninkový kemp v Řásné na Vysočině. Je to příležitost pro setkání s fanoušky, závodníky, ale i interním týmem, kdy jsme hodnotili uplynulé ročníky a plánovali jak a kudy dále. Oproti řádným závodním akcím na vojenských cvičištích, v Řásné nebyl ani kus zelené. Tedy té vojenské. Překvapilo nás, že to tomu brandu ani konceptu vůbec nechybí. Nakonec bychom si dokázali vlastně i představit OCR zcela mimo vojenské prostředí. Faktem ale je, spolupráce mezi námi coby pořadateli a vojáky, kteří dodávají prostory a personál, je oboustranně výhodná. S každým dalším rokem čím dál více pociťujeme, že jsme schopni do prostorů přinášet více a více veřejnosti, což má vliv na veřejný obraz posádek, ale i na prezentaci jejich náborových programů. Vedle toho si účastníci velice cení vojenského personálu na stanovištích, který dokáže mít patřičnou autoritu, ale i adekvátní lidskost a motivaci pro závodníky.
Abysme byli fér, jak závod vnímají samotní vojáci?
První ročníky jsme viděli jejich obrovskou snahu a zaujetí motivovat závodníky u překážek a hlídat jejich správné překonávání. Postupem času jsme si všimli, že jich čím dál tím více chce v závodě startovat. Stále nám ale jako dozor velmi pomáhají a jsou nedílnou součástí závodu. Přecejenom být hostiteli a motivátory má taky své kouzlo. Ale co nás naprosto nejvíce těší, že ať tak či tak akci přijali a dnes na akci přicházejí se svými partnery a rodinami, což nám přijde jako to bezkonkurenčně nejcennější.
Čím je váš koncept jedinečný?
Jediné, podle čeho to můžeme hodnotit je zpětná vazba od účastníků. Závod je překážkově pestrý, adekvátně dlouhý a přiměřeně obtížný. Navíc se snažíme přinést bohatý servis pro běžce před závodem i po jeho uskutečnění. To ale asi řekne každý pořadatel. My se domníváme, že naší předností je atmosféra, autenticita a důraz na detail. Jednak se o to snažíme, ale máme i takovou zpětnou vazbu. Elitní OCR závodníci, kteří to srovnání mají, si cení především pestrosti a zpracování překážek.
Když si promítnu jednotlivé překážky, jak se designují tak, aby je mohl absolvovat skutečně každý? Malý, velký, žena, muž?
Naší obrovskou devizou je, že si je sami vyrábíme. Dokonce, když už jsme přemýšlením nad skladbou a podobou překážek strávili tolik energie, na výrobu OCR workoutových hřišť jsme založili firmu, která má před sebou jistě světlé zítřky. V kostce jde skutečně o to, že si stojíme za tím, že všechny překážky může zdolat úplně každý a to třeba úplně jiným způsobem než většina závodníků, záleží jen na výkonnosti nebo šikovnosti. Pracujeme na tom, abychom si drželi své DNA akce, přesto každý rok překážky upravujeme nebo doplňujeme.
Když to vezmu kolem a kolem, je finální výsledek závodníka více o rychlosti běhu mezi překážkami nebo o zdolávání překážek?
Je to zhruba půl na půl. Taky záleží, jestli v Hradci nebo Prostějově. Myslím, že jde ale skutečně o zvládnutí kombinace těchto dvou disciplín. Abyste byli úspěšní, musíte rychle běhat i rychle a efektivně zvládat překážky. Když jsme ale u překážek, v drtivé většině nejde o elementární sílu, ale především šikovnost a důvtip při jejich překonávání.
Proč má trať právě 6 km a 35 stanovišť?
6-7 km nám přijde jako vhodná vzdálenost pro všechny výkonostní skupiny, pro elitní běžce se jedná o rychlý ale dostatečně dlouhý závod a pro nováčky je to stále vzdálenost, která je pro ně dostupná. 35 a více překážek je na této vzdálenosti poměrně hodně, ale chceme se tohoto konceptu dále držet. Závodníci si ho chválí a my si myslíme, že by v OCR neměly převažovat dlouhé běžecké úseky.
Jak moc jsou překážky intuitivní?
Naprosto. Navíc závodníkům vždy před závodem posíláme rule book, kde je každá překážka detailně vysvětlena. Dále u každé překážky máme dozor, který může bez významného zpoždění dovysvětlit způsob překonání překážky. Co se nám v poslední době osvědčilo, a čemu věnujeme čím dál větší pozornost, jsou předzávodní tréninky. V naprosté většině ale jde stejně o účastníky závodu, kteří dobře ví, jak na překážky, jen si prostě víkendový zážitek rozšíří o další den.
Jaká je nejfotogeničtější část závodu?
Tatrovky. Kurty natažené mezi tatrovkami. A taky cokoli spojené s blátíčkem. A pokud zaprší, pak je vlastně blátíčko celý závod. Každopádně každý závod, každý ročník nezklamou emoce v cíli s medialí na krku.
Mimochodem, kdo je cílovkou OCR LEV?
Kdokoli, kdo je schopen přijít na start. Tím, že fungujeme v regionech, dokážeme přivést běžce, fittnesáky, rodiny s dětmi, ale i elitní běžce, důkazem čehož je i fakt, že OCR Lev je jedním ze závodů ČAPS ligy a byl vybrán jako součást Mistrovství ČR v OCR.
Co je nejtěžší na organizaci tohoto eventu?
Chronologicky – odhodlat se a jít do toho. Vymyslet závodní koncept a stát si za ním. Celé to postavit. A pak se to celé během jednoho dne stane. Pracuji jako organizátor na hromadě větších a složitějších akcí, přesto náš OCR má hromadu svých specifik. Sumasumárum je ale závodní den spíše už třešnička na dortu toho všeho. Jak otevřete stavidla, ukáže se, jak dobře jste to připravili. Pak už to celé lze snad jen korigovat.
Největší chyba nebo slabina za historii závodu, kterou jste museli řešit/měnit?
Každá akce má svůj signature. My máme náš Combo LEV. Překážka, kterou závodníci překonávají hned dvakrát, navíc v různých směrech. A taky je největší. A taky oproti našim nákresům a představám jsme až před akcí na místě zjistili, že tohle zaboha bez jeřábu nepostavíme. Teď už tu překážku máme poskládanou z menších segmentů. Ještě si vybavuju překážky ze dřeva. To byla díky opakovaným montážím jednoznačně slepá ulička. Never more.
Mimochodem proč jste si do brandu vybrali motiv Lva?
Jindřichův Hradec, kde to celé vzniklo, stále tlačí růži. Vedle toho je ale symbolem i Lev. Nám v roce 2019 přišel zajímavým a hravým. Navíc je to symbol pro celou Českou republiku. To jsme ještě nevěděli, že o pár let později budeme mít velice podobný motiv jako nastupující prezident Petr Pavel.
Takovou neveřejnou perličkou je, že vám přišla pozvánka do televizní soutěže Jáma lvová na TV Nova.
Je to tak. Nejvtipnějším na tom celém nám přišlo, že jáma úplně ne, ale ten lev k nám celkem sedí. Nějaké nabídky na investici do našeho projektu už proběhly i mimo to. Nicméně pro nás jsou cenné primárně investice, které by mohly posunout i nás jako organizátory. Šlo by nám spíš o know-how. Nicméně čím dál více si uvědomujeme, že na autentický rozvoj potřebujeme být v týmu spíše srdcaři. Doposud jsme veškeré výtěžky vraceli zpátky do konceptu. Díky tomu máme nyní překážky, know-how, tým, data a to je naše nejcennější investice.
S čím si myslíte, že by přišel potenciální investor, když už byste ho eventuelně pustili na palubu?
Dalo by se čekat rychlé rozšíření na sérii, pravděpodobně i do zahraničí, možná i formou franšízy. To je ale stále stejná písnička. To, co nám funguje, je autenticita závodního formátu. To neumíte přenést na cizí subjekt. Nicméně nad zahraničím reálně uvažujeme. Výsledkem toho celého ale nemá být, že se ze Lva stane velký byznys. Spíše, že díky rozvoji značky budeme schopni stávajícím účastníkům dodávat stále lepší servis.
Největší výzva do roku 2027?
Stát se sérií. Zjistili jsme, že bez ohledu na to, jak jsme velcí a jak loajální cílovku máme, dva závody stále nejsou série, tedy neumí partnerům řešit potřebu publicity napříč celou sezónou. Naším problémem ale je, že máme na partnerství vysoké nároky. Nechceme třeba dělat soutěže na sítích, což je taková klasika nebo generovat banální obsah. Na to si našich sledujících příliš vážíme. Tím se ale velmi snižuje počet potenciálních spoluprací, u nichž budeme rovnocennými partnery. Jsme připraveni partnerům splnit dohodnuté plnění, ale není možné, aby nám partner nezapadal do konceptu nebo neposouval Lva dále. V této souvislosti řešíme třetí závod, což by nás už vnímáním i fakticky posunulo dále. Máme dva až tři nápady na lokace a je poměrně reálné, že některé z nich přineseme již pro příští sezónu. Může se zdát, že nám to po šesti letech trochu trvá, ale kvalita závodů je ale pro nás prioritní, některé kroky prostě uděláte jen jednou. A proto chceme, aby všechny byly dobrým směrem.
Už letos jsou první starty v 10 hodin a poslední dobíhají před šestou. Půjdete cestou rozšíření startovního dne nebo budete hrát na exkluzivitu a nutnost rychle se registrovat na limitovanou kapacitu?
Aktuálně jde skutečně o to, kdo dřív přijde, ten dřív závodí. Navíc za lepší cenu. Což je cenné jak pro závodníka, tak pro organizaci celé akce. Na stole je i myšlenka vícedenního formátu, nicméně věříme, že najdeme cestu, jak udržet nedělitelný společný zážitek, aniž by ale museli stát závodníci na překážky frontu.
Každý ročník byla součástí závodního dne i dětská dráha. Letos poprvé měly děti a mládežníci svou plnohodnotnou závodní trať. Proč to všechno?
Měli svou trať. A ne vůbec lehkou! Je to takové klišé. Vychovejte si svou cílovku. Buď si ji přiveďte sami z ulice, ukradněte ji konkurenci nebo si ji vychovejte. Upřímně, na začátku jsme akce pro děti brali jako prostředek, jak přivést závodníky, kteří mají rodiny. Ale už to děláme šest let. Děti, kterým bylo na prvním ročníku dvanáct, dnes startují na dospělácké trati, v cíli si dají pivko a za dalších šest let třeba přijedou s partnerkou a kočárkem. Vůbec to všechno není tak daleké, jak se může zdát. Navíc nám přijde, že mnoho účastníků malého závodu se s překážkami popasovává často lépe než lecjaký dospělý. Malý závod je a bude.
A co se týče cílů v rámci stavby překážek pro externí umístění?
Již máme několik velkých realizací za sebou. Prakticky s nulovou investicí do marketignu nám v letošním roce až záhadným způsobem přibývají zakázky. Jde primárně o realizace pro města, školy, ale také o soukromé stavby pro jednotlivce, kteří chtějí mít doma něco, co jim umožní co nejkomplexnější trénink. Jedná se jak o účastníky OCR závodů, ale také o jednotlivce, kteří mají zájem se udržet v kondici, aniž by museli opustit svůj domov. Jsme připraveni vytvořit a dodat stavbu na míru daného zadavatele i s průvodním cvičícím plánem.
Jak konkurenční prostředí to je?
Velice. Tím spíše, že mnoho zadavateli jsou municipality. My jsme ovšem silní v customizaci, originalitě díky OCR a přípravě cvičišť na míru. Jak specifických potřeb, tak i lokace. Dlouho jsme se cítili spíše jako výrobci vybavení primárně pro vlastní účely. Měli jsme možnost se prezentovat na akci Unicredit Relay Prague, které se účastnilo téměř tisíc firemních týmů a zjistili jsme, že se vůbec nemáme za co stydět. Ani myšlenkou ani zpracováním. Když jsme viděli, co vše by se v rámci trhu dalo dělat, trochu jsme se osvalili a aktuálně zpracováváme kontakty, které jsme na místě posbírali.
Jaký typ firemních poptávek to je?
Bavili jsme se o přípravě programu na míru. Různých společností. Často vidíme společnost, která má své pobočky, specifický provoz, definovanou zaměstnaneckou skupinu a my jim umíme připravit na míru program v režimu – např. máš 3 minuty denně na cigáro? Super, pak máš 3 minuty na tenhle cvik. Máš sedavé zaměstnání, my Tě narovnáme, prokrvíme mozek, bude se Ti líp pracovat a ještě shodíš. A je to jen o promyšlené kombinaci profilů a trubek na míru dané společnosti i s tímto příběhem.
Jak moc se tyto programy shodují se skladbou stanovišť na tratích OCR Lev?
Shodují se spíše přístupem. Nelze očekávat, že na cvičišti před velkou firmou bude někdo cvičit. Ale vytvořit program ala něco tak banálního jako je prostá hrazda a vis na 30 vteřin cestou do práce a cestou z práce zaměstná většinu svalů celého těla, často i těch o kterých daný jedinec nevěděl, že je vůbec má. Navíc síla úchopu je jedním z ukazatelů dlouhověkosti. A když nic jiného, jsou to rituály, které tvoření den. A je to jen trubka. Trubka s příběhem.
ARCHÍV DÍLŮ