Čtyři sta metrů. Na papíře sprint. Ve skutečnosti jeden z nejbrutálnějších běžeckých závodů, jaké můžete absolvovat. Red Bull 400 se po pěti letech vrátil na Ještěd a hned při návratu přinesl rekordní účast, historický výkon štafety i stovky příběhů lidí, kteří se rozhodli vystoupat po skokanském můstku až nahoru.
400 metrů. Převýšení, které se nezdá. Sklon až 35 procent. A na konci skokanského můstku pocit, že těch posledních pár desítek metrů už prostě nemůže být delších. Přesně takový je Red Bull 400.
Letos se na Ještěd vydalo 1 832 závodníků, což znamenalo rekordní účast. Po pěti letech se závod vrátil na liberecký K120 a ukázal, proč má mezi běžci tak specifické místo. Tady totiž nejde jen o rychlost. Rozhoduje síla, schopnost trpět a především hlava.
Na klasickém atletickém oválu by 400 metrů znamenalo přibližně jedno kolo. Tady ale začíná být každých sto metrů úplně jiným závodem.
První metry ještě dovolují běžcům věřit, že to nebude tak zlé. Potom se můstek začne zvedat. Nohy těžknou, dech zrychluje a běžec postupně přestává sledovat čas.
A pak přijde síť a poslední část, ve které už se závod často mění v boj o každý další krok.
Nejrychlejší to zvládnou za několik minut. Pro většinu účastníků je ale čas až druhotný. Hlavní je dostat se nahoru.
Mužské finále ovládl Erik Resell. Norský rychlobruslař se do závodu pustil bez respektu a od startu nasadil ostré tempo. Do cíle dorazil v čase 3:05. Pro Resella přitom Red Bull 400 nebyl úplně typickou běžeckou disciplínou. Jeho hlavním sportem je rychlobruslení, které mu ale dalo přesně to, co Ještěd vyžaduje – obrovskou sílu nohou a schopnost pracovat s vysokou intenzitou.
Nejrychlejší ženou byla Kristýna Čechová, která zvládla 400 metrů za 4:43. Čechová se věnuje atletice na ovále a na specifický výběh skokanského můstku se podle svých slov nijak zvlášť nepřipravovala.
Možná právě tady se ukazuje jedna z nejzajímavějších věcí na Red Bull 400. Nestačí být jen dobrým běžcem. Musíte umět snášet nepohodlí. A ve chvíli, kdy tělo začne říkat dost, přesvědčit ho, že ještě pár sekund vydrží.
Největší historický moment letošního závodu ale přišel ve štafetách. Tým Hamstring Survivors zvládl čtyřikrát stometrový úsek v čase 1:59 a jako první štafeta v historii Red Bull 400 se tak dostala pod magickou hranici dvou minut.
Red Bull 400 ale není jen o vítězích. Možná ještě zajímavější je pohled na startovní pole. Na Ještědu se letos objevili běžci v červených Crocsech, jeden závodník vyrazil dokonce úplně bos. Nechyběl Super Mario, profesionální hasiči ani účastník, který se rozhodl absolvovat závod v přibližně třicetikilogramovém brnění.
Jedna z běžkyň zase absolvovala svůj rozběh v zahradnických rukavicích. Proč? Protože Red Bull 400 je přesně ten typ závodu, kde se člověk může rozhodnout, že ho prostě zkusí. A pak už je pozdě přemýšlet, jestli to byl dobrý nápad.
ARCHÍV DÍLŮ