Panattoni je lídr v oblasti průmyslového developmentu. Ale co se sportu týče, patří rozhodně mezi ty firmy, v níž je poměr sportovců vůči ostatním tak vysoký, že sportovci málem měli vlastní záchody. Celý rozhovor byl iniciován jako dvojrozhovor generálního ředitele Pavla Sovičky a projektového ředitele Honzy Zíky. Pokud si přečtete rozhovor celý, zjistíte, že se do některých odpovědí vmísil i šéf komunikace Karel Taschner, ale slovy Járy Cimrmana: „nepodařilo se ho odehnat.“ Organizátor setkání Kateřina Božková při přečtení této věty významně pozvedla obočí. Nicméně při protiargumentaci, že kdo nemá smysl pro humor nebo nezná JdC, že se ním stejně žádné větší hry hrát nedají, souhlasila s publikováním i této verze perexu.
Cílem tohoto cvičení je popovídat si o zapojení vás a vašich kolegů v rámci společnosti Panattoni do sportovních aktivit.
Pavel – Takže odpovídat holou větou 🙂
Pak ale ideálně oba najednou.
Honza – Já bych navrhoval, že bychom si mohli skákat do řeči.
Já si to tedy nahraju pro vlastní účely, abych pak nemusel dohledávat data, jména a fakta…
Pavel – A umělá inteligence to pak přepíše..
No a přesně to právě ne. Mám zájem přenést nejen ten text, ale i atmosféru, která tu mezi námi vznikla. My jsme se poprvé potkali na závodě firemních štafet ve Stromovce. Od té doby mám už brand Panattoni relativně nastudovaný. Nicméně do té doby to na mě působilo jako cokoli mezi italským moučníkem a paletou barev. Máte nějaký hack pro nové kolegy, kolik T nebo N správně v názvu společnosti použít?
Pavel – To je pravda, to mě nikdy nenapadlo. Já jsem v Panattoni asi 17 let, tak mi to přijde úplně automatický. Faktem ale je, že nám to hodně komolí v mailových adresách. Ale žádnou pomůcku nemám. Občas nám říkají Pan A Toni, nebo o nás říkají, že jsme z Panasonicu.
Do našeho setkání jsem současně měl pocit, že Panattoni znám, ale neuměl ho zařadit. Teď trpím efektem nového auta. Když si ho koupíte, vidíte ho pak všude kolem sebe. V krátké době za sebou jsem přistával na letišti v Praze, Amsterdamu a Gdaňsku. Všude jsme přistávali přes vaše budovy. Máte na střechách všech vašich projektů nápis Panattoni?
Pavel – Je to hodně u letišť, ale jen u některých. Některá letiště se tomu občas brání, jaký polep, v jakých barvách a velikostech můžeme použít. Třeba v Polsku je to hodně liberální a jsme prakticky na každém rohu. Polsko je tradičně náš silný trh. Navíc oproti tomu v Česku máme většinu projektů na mírů pro konkrétní klienty, a pak tam není náš brand takto dominantní, pokud vůbec je. V Česku spravujeme dva milióny metrů čtverečních, ať už to je Amazon, Tchibo nebo Kion, a tam nikde ani nepoznáte, že jde o naši budovu.
Tenkrát v Kalifornii – Jeff Bezos Carlu Panattonimu: „Carl, už nemůžu podnikat z garáže mých rodičů, připrav mi sklad. Carl, počkej, už mi to nevyhovuje, potřebuji větší. Carl, help, rostu, stavěj!“
legenda o založení a růstu Panattoni Development Company spolu s klientem Amazon
V rámci závodu Runczech firemních štafet jste nám před kameru strčili dva kolegy a musím říct, že se úkolu zhostili skvěle. Nedobírali si je pak kolegové?
Honza – Naopak, respekt a poklepání na rameni.
Karel – Zvládli to skvěle. On tam asi ještě dobíhal ten adrenalin a euforie..
Pavel – …a už nabíhal alkohol 🙂
Unikátní mi přijde, že téměř polovina vaší firmy byla ve Stromovce fandit, a to ještě řada běžela závod. Když si promítnu tu skupinu tam, pohledem zvenčí všechno to byli sympatičtí, sportovně naladění, zřejmě i vzdělaní kolegové. Přece jenom půlka firmy je už dost reprezentativní vzorek. Není možné, že právě takto aktivní a podporující se tým je nejlepší HR? Že by ta skupina mezi sebe ani nekompatibilního jedince nepustila?
Pavel – Je to tak. Na druhou stranu to může být i dost omezující. Protože si sami uměle omezujeme ten rybníček, v němž chceme lovit. Ale je to na zamyšlenou. Když se podívám na Polsko nebo Nordics, tam jsou nejen aktivní a sportující kolegové, ale často i bývalí sportovci. Dokonce je celoevropská platforma Activy Sports Challenge, v níž monitorujeme aktivity našich kolegů a podle míry jejich zapojení pak přispíváme na charitu. A některé výkony tam jsou fakt neuvěřitelný.
Hodně firem se snaží alespoň jednou za rok zaměstnance v rámci teambuildingu aspoň trochu rozpohybovat. Jak vypadá váš teambuilding, když už tak moc sportujete v rámci běžného režimu?
Honza – Naše teambuldingy jsou spíše odpočinkové, ale hlavně dobrovolné.
Pavel – Ale je tam sportovní vyžití. Třeba na teambuildingu v Darovanském dvoře byly snad všechny sporty. Já teda nemám rád jakékoli organizované akce. Ale pokud lidem dáte možnost, stejně se to zvrhne ke sportu. A každý, co chce. Letos byl populární například tenis, golf nebo jízdy na horském kole.
Když jsme po odvysílání reportáže v TV magazínu domlouvali tento rozhovor, bavili jsme se o kolegovi až dvou. Vy jste byl, Pavle, celkem očekávatelný, ale čím jste si to, Honzo, zasloužil Vy?
Pavel – Je největším sportovcem firmy!
Honza – Hodně sportuju a navíc jsem byl jedním z iniciátorů naší účasti na té štafetě, takže jsem byl zvolen taky jako sparring k Pavlovi. On teda tíhne spíš k tomu motosportu a já k tomu běhání.
Atalian je v tomto trochu usedlejší firma, Kateřina tam teď trochu rozkopává dveře k běhání, přesto je běhající kolega mezi ostatními trochu exot. Pro vás je běh standard, co teda u vás teda dělá exot?
Pavel – U nás jsem exot asi asi jenom já. Protože neběhám. A protože motorsport.
Honza – Běh je taková základní aktivita, kterou zdravý jedinec vždycky dá. Účastnili jsme se i Vltava Runu, a to byl skvělý zážitek. To je esence vzájemné podpory. A hodně lidí jezdí na kole.
Pavel – My třeba, respektive já ne, ale moji kolegové, kteří se účastní každoročně veletrhu v Mnichově. A jedou tam na kole. 450km. 3 dny.
Kateřina tvrdí, že jiskra na začátku každé spolupráce je ve finále vždycky založena na emoci. Proto se snaží propojovat osobnosti a firmy prostřednictvím sportu, který je na emoci a autenticitě založený. Využíváte vy nějak sport pro rozvoj vztahů?
Honza – To je právě ta tradiční cyklojízda do Mnichova. Zapojuje se i řada účastníků z dalších společností a jsme dokonce schopni každoročně vygenerovat charitativní výtěžek. Obecně máme rádi i spojení sportu s dobročinností. Skvělý je například i noční Běh s čelovkou v Ostrově zaměřený na adresnou podporu lidí s roztroušenou sklerózou.
Pavel – Každý týden jsme kdysi chodili na squash s lidma z Czechinvestu. Náš byznys je hodně postavený na tom, abychom pomáhali formovat prostředí, v němž je možný růst. Nejen náš, ale české společnosti jako takové. Pohybuju se v motorsportu a stále tam potkávám lidi z byznysu. Perličkou je, že jsem nedávno byl na večeři s šéfem CITI Bank. Prý dám si jen něco lehkého, čeká mě ultratrail v Chamonix. Na 170km.
Sport je ve své podstatě o překonávání překážek a všeobecném nepohodlí. Jaké překážky musíte překonávat ve vašem byznysu, na který vás i ten sport může připravit?
Pavel – Stres.
Honza – Jednoznačně stres.
Pavel – Stále jste něčím challengovanej. Jsme developerská firma, která potřebuje sladit zájmy všech zúčastněných, přičemž jejich zájmy bývají často dost protichůdný. Ta práce je mentálně hodně vytěžující, není vůbec rutinní, všechny parametry se stále mění, každý projekt jiný příběh, a i když se můžete snažit věci standardizovat, stejně nakonec vždycky improvizujete.
Je jasné, že při počtech zaměstnanců třeba v bankách se najdou sportovci, kteří se účastní různých akcí. Čím si mám vysvětlit, že v developmentu pracuje i o dva řády méně zaměstnanců a přitom poskládáte stejně štafet?
Honza – Podle mě je to právě tím výkonem, stresem, nutností pracovat s proměnnými, a to je vlastně definice sportu. A úměrně tomu patřičná kompenzace.
Pavel – Výkon je přesně to slovo, co mě napadlo. Jen teda mám radši kratší intenzivnější provedení, než třeba tady můj kolega, který to má raději delší a pomalejší.
Honza – Mám za sebou čtyři Ironmany, i když teď jezdím spíše Xterry, ale je to hrozně náročný na skloubení veškerého tréninku. Ale dá se to, příprava na triatlon je logistika v praxi. Ale všechno to nakonec jde zvládnout.
Myslí si to i vaše manželka?
Pavel – Zachráním Honzu a odpovím já. Třeba u motosportu je skvělé, že ho můžu dělat i se svou rodinou. Sdílíme všichni svoje zážitky, emoce, nasr##osti spolu, což nás neskutečně spojuje. Ale obdivuju lidi, jako je Honza, za tu disciplínu to všechno časově a kvalitně pozvládat.
Setkali jsme se ve vašich kancelářích na Praze 1. Jsou mezi vámi i kolegové, kteří nikdy nebyli v žádné z vašich hal?
Karel – Snažíme se, aby v krátkém horizontu naši noví kolegové měli možnosti navštívit provoz nějakého zajímavého nájemce. Nakonec se zatím každý někam na prohlídku dostal.
Pavel – Zaměstnanci si mohou vybrat do kterého provozu se chtějí podívat. Super je, že je tam provádějí přímo šéfové těch firem.
Karel – Takže si myslím, že takoví, kteří nebyli v žádné z hal vlastně ani nejsou.
Pavel – Navíc spousta lidí si je postavilo 🙂
Co je váš nej projekt v Česku?
Pavel – Asi robotický Amazon v Kojetíně. Pak máme obří plně automatizovanou halu v Chebu. Máme i nejekologičtější projekt roku, ten stojí v Ostrově. A co se týče velikosti, 4 z 5 největších hal v Česku jsou naše.
Tento rozhovor iniciovala společnost Atalian. U nich je znát, že se do struktury a způsobu fungování projevuje frankofonní DNA z její centrály. Jak je to u Panattoni?
Pavel – My jsme původem a centrálou americká firma z Kalifornie a jako takoví jsme hodně výkonově orientovaní. „Máš na to prostředky? Vydělá to? Tak si dělej, co chceš.“ A všechno je umocněný tím, že evropská centrála je ve Varšavě, kde mají mentalitu velice podobnou. A díky tomu taky každý trh je poměrně odlišný podle svých specifik. S tím souvisí, že každý lokální partner nejlépe ví, co pro daný trh bude nejlépe fungovat. Pořád jsme ale rodinná firma, což je fantastický. Navíc model fungování v jednotlivých trzích funguje v režimu partnerství. Jsem společník, takže makám na tom, abych až půjdu do důchodu v 80 letech, že za sebou zanechám firmu, která má perspektivu a budoucnost.
Aktuálně jsme nejaktivnější developer v Evropě. Napříč Evropou a Amerikou máme 60mil m2, našich nejbližších 5 konkurentů dá dohromady zhruba totéž, co jsme my. Pomáhá nám, že máme více zdrojů kapitálu než naši konkurenti, a díky tomu jsme docela odolní krizím.
Když jsme se potkali naposled, říkali jste, že byste byli ve vašich halách schopni poskládat celé auto.
Karel – To bylo samozřejmě v nadsázce. Nicméně je fakt, že skladba našich nájemců je tak veliká, že nám toho moc k celému autu nechybí.
Když se díváte večer na zprávy, kde politici rozhodují o něčem, co dříve či později dopadne na Automotive a posléze i na vás, spíše se opotíte nebo každý změna je spíše příležitost?
Pavel – Eletromobilita – pro automobilky stres. Pro nás jednoznačně byznys. Změní se dodavatelské řetězce, charakter provozů, vše je třeba pozměnit, upravit, dobudovat. Jakékoli změny jsou pro nás vítané výzvy.
Je pro vás Automotive zásadním segmentem?
Pavel – Zásadním ano, ale dominantním ne. E-commerce, navíc akcelerovaný vlivem covid, je u nás třeba na 40% podílu, automotive na 30%. Co je zajímavé na automotive, že chodí ve vlnách.
Coby generální ředitel, lídr, hrajete v kapele, ale frontman nejste.
Pavel – To je naopak super! Navíc kluci z kapely chápou, že jsem ten nejvíc busy, mám nejvíc dětí, tak mě nechávají na pokoji.
Vy si, v kapele TheSwitch hudbu skládáte sami?
Pavel – Samozřejmě.
I Vy osobně se do skládání zapojujete?
Pavel – Jasně. Ale je to společná tvůrčí činnost. Je tam kytarista, který je profík muzikant, ale pak se jammuje a zkouší dohromady.
Na rozdíl od mechanické práce, nápady nebo právě skládání hudby si nenadiktujete – tak a teď sednu a složím. Dá se tomu nějak předcházet nebo se na to nějak nastavit?
Pavel – Jsem přesvědčenej, že právě tomuhle vždycky předchází silný emoce. Bez ohledu na to, jestli jde o hudbu nebo o byznys. Protože, pokud je člověk plochej, tak nic nenapíše. Stejně tak v byznyse. Když je člověk ukonejšenej, nemá ten tlak, tak těžko něčím hne.
Závěrečná otázka na vás oba. Je pro vás sport prostředím, kde se uvolníte a nápady přicházejí a srovnáte si věci v hlavě nebo naopak se na něj tak soustředíte, že nemáte prostor na práci, stresy a jiné myšlenky?
Honza – Já se tak uvolním, že mě jak při sportu nebo po něm napadá spousta věcí. Jak soukromých, tak pracovních, z nichž řadu pak realizuju.
Pavel – V motorsportu to nejde jinak než se absolutně soustředit na to, co právě dělám. Stejně tak v kapele. Kdybych tomu nedával maximum..
Zjistíte, že najednou hrajete na jiném koncertě.
Pavel – Přesně!
ARCHÍV DÍLŮ