Hudba na závodech?Cyklisté jsou rockeři, běžci potřebují rytmus

Na sportovních závodech je to často právě moderátor, kdo udává tón celé události. Nejen hlasem, ale i energií, kterou na místo přináší. Marek Vobr, známý z akcí Prague Park Race, Cross Country Race, předních cyklistických závodů nebo orientačních běhů, je přesně tím typem spíkra, který dokáže vnést do dění rytmus, příběh i emoci. V oboru se pohybuje více než dekádu a za rok stihne odspíkrovat na padesátku sportovních podniků. Co dělá dobrou atmosféru a proč má v tabletu radši výsledky než scénář?

Moderátor s duší běžce

Marek Vobr není jen hlasem běžeckých závodů, ale i jejich aktivním účastníkem. Sám vyrůstal mezi orientačními běžci a právě hluboká znalost prostředí je podle něj klíčová pro to, aby mohl vytvořit atmosféru, kterou závodníci ocení. „Jako běžec chápu souvislosti tohoto sportu. Dokážu odhadnout, jaké informace závodník ocení a které jsou zbytné,“ říká. Moderování bere jako koníček, kde se může opřít o zkušenosti z vlastního závodění, ale také o schopnost reagovat na aktuální dění a improvizovat.

Hudba, tablet a rytmus závodu

Marek během závodů neoddělitelně pracuje s tabletem a mikrofonem. Zásadním je práce s informací, hudbou i atmosférou v prostoru startu a cíle. Zvládá komentovat výsledky, oslovit závodníka jménem a zároveň sledovat náladu publika. „Hudba umocní mé snažení o vytvoření atmosféry. Cyklisti jsou rockeři, běžci chtějí rytmus,“ shrnuje s úsměvem. Přesto zdůrazňuje, že technika není všechno – v některých závodech, jako je orientační běh s intervalovým startem, musí moderátor sáhnout do svých zkušeností a odhadovat vývoj jen podle citu. A právě tahle intuice dělá z běžného komentování osobní zážitek.

„Věřím, že je v Česku velké množství schopných moderátorů, a je výhodou, pokud DNA moderátora tak nějak odpovídá i DNA dané akce.“

Marek Vobr

Kdy je závod ještě srdcovka?

Jak se liší závod pro pár desítek přátel od profesionálně pořádané masovky? Podle Marka jde hlavně o ducha akce. „Je otázkou, zda s profesionalizací akce nezmizí i příběh závodu,“ říká. Sám se cítí nejlépe na středně velkých závodech, kde zná trať i pořadatele a kde je prostor pro spontánní reakce. Nakonec i s ohlédnutím za již uplynulými akcemi nejen v jeho repertoáru, ale i v termínových zůstávají především ty akce, které jsou upřímné a autentické. „Ti, kdo to dělají z nadšení, nakonec vždy uspějí. A možná právě oni udrží běžeckou komunitu pohromadě, což může k tomuto sportu přivádět další a další sportovce.“